Mezi vÄ›ci, které používáme každý den, aniž bychom si to uvÄ›domovali, patří i vypínaÄ . Stal se tak samozÅ™ejmou souÄástí naÅ¡ich životů, že mu již prakticky nevÄ›nujeme pozornost. Můžete si to ověřit – schválnÄ› se zkuste zamyslet, kolikrát jste již od rána nÄ›jaký vypínaÄ stiskli. Uvidíte, že to Äíslo vás pÅ™ekvapí.

Vzhledem k tomu, jak pÅ™ehlížené jsou, není divu, že se ani příliÅ¡ nezajímáme o to, jak vlastnÄ› fungují. Tedy alespoň do té doby, než se porouchají. AvÅ¡ak obvykle se jedná o zařízení s takovou životností, že tyto případy jsou skuteÄnÄ› velmi vzácné.

vypinac3

A jak tedy vypínaÄe fungují? Jsou zde dva základní principy. Jeden najdeme u tÄ›ch, které ovládají nÄ›jaký elektrický přístroj, ten druhý u tÄ›ch, které působí nikoliv elektricky, nýbrž mechanicky. A aÄ je výsledek práce obou typů podobný, pÅ™eci jen se jejich zpracování liší.

Pokud jde o ten elektrický, pak zde jde pÅ™edevším o spojování Äi rozpojování kontaktů, které umožňují tok elektrické energie to přístroje. Pokud jsou rozpojené, elektrický proud nemůže volnÄ› proudit a přístroj je vypnutý. Naopak pokud jsou spojené, pak daný stroj pracuje.

Je vÅ¡ak tÅ™eba říci, že kontakt může být pouze jednoduchý, jako například u stropního osvÄ›tlení. Zde jsou prostÄ› dva režimy – zapnuto a vypnuto, rozsvíceno a zhasnuto, žádno nuance. OvÅ¡em pak jsou tu přístroje, kde si přímo volíte, které z mnoha kontaktů budou spojeny. Příkladem mohou být praÄky s jejich nejrůznÄ›jšími pracími programy. A podle toho, které kontakty se spojí, bude přístroj pracovat.

vypinac4

Mechanické pak fungují troÅ¡ku jinak. Ty najdeme obvykle tam, kde je potÅ™eba regulovat průtok, aÅ¥ už kapaliny nebo plynu. Asi nejběžnÄ›jším příkladem, se kterým se setkáváme, jsou vodovodní kohoutky. Ty v sobÄ› mají zabudovanou nepropustnou bariéru, a otáÄením ji buÄ zvedáme, nebo spouÅ¡tíme. A podle toho, nakolik je zvednutá, tolik teÄe vody. Jiným příkladem pak mohou být kohoutky u plynového sporáku.

Jak je vidÄ›t, aÄ se jedná ve své podstatÄ› o jednoduché principy, jsou velmi efektivní. Není divu, že jsou používány dodnes.